Další lekce?
Ano jsme svědky pokusu o další rádoby lekci, ale jen u pokusu, neboť jak jsem napsal, příčný proud je spíše záležitostí Bi-polárních a ne Uni-polárních tranzistorů a již vůbec ne v limitaci zesilovače. Naopak snaha o měkkou limitaci dokonale potlačí řadu slabších signálu ještě před tím než samotná limitace nastane.
Federmann píše:Alespoň by již mohl vědět, kdy vzniká příčný proud, tolik složitá teorie to zase není.
vo Vasej studii: Příčný proud
Příčný proud je zapříčiněn právě vlastnostmi Bi-polárních tranzistorů, kdy v dvojčinném zapojení, jeden z tranzistorů již není buzen, ale prostorový náboj báze stále existuje a udržuje proud P-N přechodem báze a tím i proud kolektorem a druhý tranzistor již buzen je a dodává proud do zátěže, mimo to musí vykrýt i ještě trvající proud prvním tranzistorem.
Přesně tomuto se říká příčný proud, vzniká vždy při přechodu signálu nulou, v okamžiku po pomyslném předání si zátěže jednotlivými tranzistory.
Příčný proud nemůže nikdy nastat v oblasti vrcholu amplitudy, neboť ta je dostatečně vzdálena od průchodu nulou a první tranzistor již musí být dávno zavřen.
Příčný proud rovněž nemůže nikdy nastat u spojení Uni-polárních tranzistorů, neboť náboj gate lze jednoduše odvést do druhého gate, ledaže by se konstruktér dopustil naprosto fatálních chyb velkým připojovacím odporem gate a přidáním dalších kapacit do gate a vytvořil tak pro funkci Uni-polárního tranzistoru významný R-C článek.
Neuvadzate dopady na zvukovy prejav! Takze ak vas mozem poprosit skuste to doplnit, aby to bolo uplne a nevytrhavane z kotextu....
Příčný proud nemá ve své podstatě žádný dopad na zvukový projev, celková ZV to musí udržet, proto také vzniká. Protože jde o proud, který neteče do zátěže, ale jak sám název říká, teče napříč tranzistory, tak je silně přehřívá a často bývá pro tranzistory destruktivní.
Byl to přesně případ monobloku Cello na Relaxu, když PMA připojil na Cello 100kHz a to při malém výkonu okamžitě reagovalo ukončením provozu, následně se sháněly nástroje, aby se do Cella dostali, bylo stále mrtvé, až po jeho rozebrání, změření tranzistorů a konstatování PMA, že se jeví tranzistory jako OK. Jsem já osobně navrhl, aby dříve než se odveze na opravu, jej opět ještě připojili na síť, že to může být jen tepelná pojistka, která je vratná dost pomalu a bylo to opravdu tak. Příčný proud naštěstí značně přehřál výkonové tranzistory, ale tepelná pojistka je zachránila před úplnou destrukcí.
Tímto bylo cele měření na Relaxu vrhnuto někde zcela jinam, nebyl čas se k čemukoliv vrátit, cokoliv pro kontrolu zopakovat, vše pak bylo ve znamení záchrany nelevného monobloku Cello.
To záleží jak se s tím celý zesilovač vypořádá, v případě QQF vzniká příčný proud nad 35÷40kHz a jen pro velké amplitudy a přechodové zkreslení je neměřitelné, navíc je to dostatečně daleko nad akustickým pásmem. Zde je to vcelku věrně simulované pro 100kHz a ještě to není tak hrozné.
Pokud je zesilovač provozován pro běžnou hudbu, pak je to téměř bezvýznamné, alespoň co se týče QQF, ale pokud se začne budit výrazně větším signálem než je zastoupení v běžné hudbě, pak může být značný problém, viz Relax a měření Monobloku CELLO. Rozhodně se s příčnými proudy musí vždy počítat, ne ani tak kvůli zvuku, jak kvůli možné destrukci zesilovače.
